Obytný soubor Weissenhof

Obytný soubor Weissenhof vznikl v roce 1927 v rámci výstavy Svazu německého díla (Deutscher Werkbund) s názvem „Byt“ („Die Wohnung“). Cílem této experimentální architektonické výstavy bylo představit nové cesty k odstranění bytové nouze, jež panovala po skončení 1. světové války, a také ukázat racionální a cenově dostupný způsob výstavby zdravého bydlení.
Bylo osloveno 17 architektů z řad evropské avantgardy, aby navrhli „bydlení pro obyvatele moderního velkoměsta“. Ve velmi krátké době bylo postaveno 21 plně funkčních experimentálních budov s 63 byty.
Obytný soubor Weissenhof představuje jedinečný manifest „klasického“ modernismu. Neexistuje podobné místo, na kterém by se tehdejší avantgarda v takové míře společně programově prezentovala. Důsledně kubická forma budov je dokladem průlomu nového stavebního stylu, který později jako tzv. „mezinárodní styl“ spoluvytvářel podobu 20. století.
V období národního socialismu byl obytný soubor označen za „kulturní hanbu“ a během 2. světové války došlo ke zničení 10 domů. Bezprostředně po válce byl Weissenhof poněkud zanedbáván, nicméně již od roku 1958 je památkově chráněn a v 80. letech prošel celkovou rekonstrukcí. V roce 2006 bylo ve dvojdomu navrženém Le Corbusierem otevřeno Muzeum Weissenhof (Weissenhofmuseum) a v roce 2016 došlo k zapsání obou Le Corbusierových domů na mezinárodní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO s názvem „Architektonické dílo Le Corbusiera – výjimečný příspěvek modernismu“.